Od ovečky ke tkaní

Kde se vzala ovce domácí?

Šumavské ovce www.studiojiras.com

Podle nálezů z Turecka a Iránu to vypadá na první chovné ovce už před 11 tisíci lety. Zřejmě ale šlo o uchování chycených divokých zvířat a jejich uzavření ve výběhu, nebo v zahrazeném údolí, alespoň objevené skalní malby na území dnešního Španělska tuto situaci zobrazují.

K domestikaci došlo zřejmě až v období mezolitu v 9. tis. př. n. l. v dnešní Sýrii a Íránu. Ovce této doby však ještě neměly dlouhou vlnu a z dnešních ovcí připomínali spíše krátkosrstá plemena (kamerunská ovce, primitivní plemeno soay). Pro naše potřeby- předení a tkaní by se nehodily.

Ovečky připomínající dnešní plemena chovali Sumerové a Egypťané v 3. tis. př. n. l. Tuto okolnost jsme se dozvěděli díky sumerským vyobrazení domácích ovcí.

Jaká vlna je nejlepší?

Ovečka žije 10-12 let za tuto dobu nám může dát 3 kg vlny, některá plemena dokonce až 18 kg. Ovce se stříhají 1 až 2x do roka a ostřiháním různě dlouhých chlupů – vlny vzniká celistvé surové rouno. Velmi jemná, měkká a silně zkadeřená je z ovcí plemene Merino. Byly vyšlechtěny ve Španělku v 18 století. Následuje Cheviot plemeno anglické a skotské ovce vlna je dlouho vlákenná, jemná a málo zkadeřená a crossbred vlna z křížených ovčích plemen vlna je kombinací obou předchozích. Poslední jmenovaná přesahuje kvantitou první dva typy vln. Pak je zde ještě vlna z jiných druhů zvířat Alpaca z lam, kašmír z koz a camel z velbloudů. Možná jste již zkoušeli, co jde udělat ze srsti vašeho dlouhosrstého psa, nebo kočky angorské. Já tedy zkoušela příst čivaví srst, no na svetr nebylo. Odpověď na otázku jaká vlna je nejlepší tedy již známe.

Rouno a co s ním teď?

Ostříháme – li ovečku, dostaneme potní vlnu a ta obsahuje tuk, pot a jen méně než polovinu spřadatelných vláken. Vyčistit v domácích podmínkách surové rouno je opravdu skoro nadlidský výkon. Nicméně to jde. Pamatuji si jedno dlouhé slunné léto, které jsem strávila u škopku s darovaným surovým rounem. Máčení, opatrné praní, aby se vlna nepropojila, jedna voda, druhá voda, třetí voda…. K tomu trochu krystalické sody, a tak pořád dokola a usušit. Nikdy jsem neměla hladší ruce. (to ten lanolin😊)

S rounem se dá plstit a to za sucha i mokra. Pokud se k tomu odhodláme, spotřebujeme spoustu rouna, jádrového mýdla, vody a času. Při suchém plstění zase začátečník spotřebuje obyčejně velké množství plstících jehel. Výsledek ovšem v obou případech stojí za to a pořád je to časově méně náročné než předení a tkaní, kterému se budeme věnovat nyní.

Vezmeme kramle a mykáme. Cože?

Po tomto pracím kolotoči dostaneme chomáčky zacuchaných vláken. Těm, pro další zpracování potřebujeme dát jeden směr. K tomu nám poslouží kramle. Jsou to takové velké kartáče s ocelovými hřeby. Podobné se používají v menším měřítku na česání vašich domácích mazlíčků. Pokud bychom chtěli rouno zpracovávat ve větším množství je lepší bubnová česačka. Tomuto procesu se říká mykání, můžeme říci i česání, rovnání.

Ve chvíli, kdy domykáme, máme vlnu stočenu v úhledných ruličkách a připravenu k předení. Máme česance. To tedy v případě, že jsme se rozhodli použít přírodní nebarvenou vlnu. Pokud chceme barvit, můžeme to udělat přímo s čistým ovčím rounem, tedy před tímto krokem.

Vřeteno a přeslen

Tak to je jeden ze způsobů a zároveň nejstarší zpracování česanců vlny. Pramínek vláken se upravuje mezi prsty ruky zakrucováním v přízi. K tomu se právě používá rotující vřeteno s přeslenem (to je jakýsi setrvačník). Druhů vřeten a způsobů předení byla celá řada, nejvíce bylo užíváno vřeteno zavěšené na přízi.

Podle nálezů usuzujeme na jejich používání již kolem 4. tis př.n.l. Nejstarší vyobrazení předení s ručním vřetenem pocházejí z Egypta, přibližně z 16. století př. n. l.

Kolovrat do každé rodiny!

Vynálezem ručního spřádacího kola v 5.stol.n.l. v Asii a v Evropě ve 12. století došlo k pokroku v předení. Zlatý věk šlapacího kolovratu začíná v 16. století předou služky i šlechtičny, v 19 století najdete kolovrat téměř ve všech domácnostech. V současné době to vypadá na znovuobjevení tohoto krásného a praktického vynálezu. Alespoň se podle počtu zájemců o textilní kurz tkaní, kde si můžete zkusit upříst své vlastní útky, tak vypadá. U nás v Atelieru ŠUM máme trochu modernější kolovrátek. Vidíte jej na fotce.

Konečně tkaní

Konečně máme přízi, co teď ale s ní. Nejstarší vyobrazení tkaní můžeme vidět na hliněných destičkách z počátku neolitu tedy 8 tisíc př.n.l. Pocházejí z Blízkého Východu. Tkané textilie jsou pak datovány kolem 7 tis.př.n.l. Osnova byla napnuta na rámu, takže bylo možné dělat tkaninu pouze omezeného rozměru. V 6 tis př.n.l v Anatolii pravděpodobně začali tkát na stavu s vertikální osnovou a závažími. Zpracovávali tak tkaniny ze lnu. A u nás? Nejstarší doklad tkaní je nález otisku tkaniny plátěné vazby na nádobě kultury lidu s lineární keramikou. Asi 5 tis př.n.l. Nález je z roku 1985 v obci Luleč okr Vyškov.

Rám nebo tkalcovský stav? Co mají společného, čím se liší?

Osnovu?

Tu napneme na rám či navineme na tkalcovský stav. Měla by být pevná, ale zároveň pružná. Nejčastěji se používá bavlněná příze kordonet, můžete použít i provázek. Napínaní osnovy není tak snadná záležitost. Má totiž své zákonitosti, které je radno dodržet. Jaké? To se lépe předává ústně a v našem kurz Tkaní ne/tradičně se tomu budeme podrobně věnovat. Špatně napnutá osnova může zapříčinit nemalé potíže při následném tkaní

Útek ?

Tím provlékáme osnovní nitku po nitce, to v případě osnovy napnuté na rámu – při tvorbě tapiserie či gobelínu.

Nebo útek prohazujeme pomocí člunku celou řadou osnovních nití díky prošlupu, který vytváří brdo. Moc neznámých slov? Tak si jejich objasnění raději necháme na jindy. Někdy si říkám při tkaní na tkalcovském stavu, zda útek není od slova utíkat.

Osnova, útek – pěkně se nám zapletly

Pojďme vyzkoušet základní vazby plátno, kepr, atlas. Můžeme vyzkoušet ryps, či lomený kepr, to už jsou ale vazby odvozené od základních. Pozná se to na složitosti prohazování útku osnovou. Dalo by se také říci od jednoduchého ke složitému. V tkaném tak získáme řadu zajímavých efektů.

Tkaná tapisérie, či tkaný gobelín?

Tapiserie má plastické prvky a nemusí být pouze tkaná. Gobelín je hladký přepis malby do textilní podoby. Pokud bychom se úzce drželi tohoto označení, tak slovem gobelín bychom měli na mysli pouze výrobky z pařížských manufaktur v období Ludvíka XIV. , neboť pouze ty měli to privilegium takto se nazývat.

V současné době však tyto názvy splývají a slovy tapisérie a gobelín se označují textilní díla, určená k pověšení na zeď, ať už s podšívkou, či bez ní.