To bylo tenkrát, kdy řeka Vltava byla v březích ještě svobodná a její břeh sahal o nějakých pár desítek metrů blíž k dnešnímu Ateliéru ŠUM.
Myslím, že zde bylo slyšet šploucání říčních vlnek.
A také klapot kol vodních mlýnů, dunění kol povozů a tak trochu to zde páchlo. V zahradách ve vnitroblocích se výborně dařilo dýním, melounům a ovocným stromům, byl zde téměř posvátný klid. Nebylo se čemu divit, vždyť zahrady byly poblíž kostela a hřbitova. Tento klid poněkud kontrastoval s ruchem za zdmi zahrady. To koželuhové, barvíři a jircháři chystali kůže pro jemné rukavičky dam a hrubá sedla šlechetných jinochů.
To ale moje fantazie pomotala dohromady několik století.
Tak teď raději pěkně věcně, co je známo z různých historických pramenů o historii této oblasti Prahy 1.
V roce 1115 zde založil řád benediktinů vesnici Opatovice a jejím středem byl románský kostelík sv. Michala. Celé této oblasti kolem kostela se původně říkalo V Opatovicích. Ve dvorci totiž bydlel opat.
Ve 14 století byl vlastníkem dvorů a zahrad kolem našeho výtvarného Ateliéru ŠUM měšťan Jindřich Šváb. Ten zde měl zpočátku dýňovou, či melounovou zahradu. Podle starých map zde byl i ovocný sad. V té době se zde říkalo U sv. Michala v zahradě dýňové. Později ji však rozdělil na stavební parcely.
V 16 století došlo k rozdělení okolních ulic na tři z nichž ta, v které se nachází naše výtvarné studio byla nazvána Malá Jirchářská, či ulice Chudých, či Prostřední Jirchářská. Kolem totiž byly ještě tři ulice jirchářů a koželuhů.
Jircháři, barvíři kůží a koželuhové se usazovali vždy blíž k řece, neboť vody pro jejich řemeslo bylo třeba vskutku hodně.To podle jejich řemesla se ulice v které sídlíme jmenuje V Jirchářích. Dříve se zde říkalo V Kalabrii- protože prý jircháře pozval Karel IV z Kalabrie.Také se zde prý říkalo Ve Smradařích. To již tedy nezní tak světově. Ona totiž práce s činěním kůží úplně moc nevoní. Současný název V jJirchářích je datován kolem roku 1870.
A co historie kostela sv Michala?
Jak jsme již říkali ve 12 století zdebyl malý románský kostelík a ten byl do současné podoby dostavěn po 16 století.
V roce 1717 zde došlo k velkému požáru, který vybuchl v blízkém domě. Možná zrovna u nás. Chrám byl poškozen a při opravě dostavěn. Tím došlo k barokizaci interiérů a také k dostavbě barokní věže.
Kostel, škola i přilehlá fara byly do roku1945 německé a patřili německým protestantům. Nyní patří slovenským luteránům ausburského vyznání.
Známe bližší historii domu V Jirchářích, v němž sídlí výtvarný Ateliér ŠUM?
Historický dům fary a školy v kterém sídlí výtvarný Ateliér ŠUM vznikl barokní, klasicistní a historizující přestavbou středověké fary a školy z 1. poloviny 12. století. Díky těmto přístavbám a přestavbám je velmi členěn. Najdeme zde krásná zahradní zákoutí i zajímavé architektonické průhledy a řazení stavebních prvků. Najdeme zde pavlače, tak typické pro Prahu 1, i členěná okna jakoby zimní zahrady.
Kdo byli lidé, kteří pobývali v domě a čím se zabývali?
O jirchářích a měšťanu Švábovi jsme již mluvili. Později v průběhu 19 a počátkem 20. století zde bydleli a pracovali řemeslníci různých profesí. Zednický mistr Písecký, nakladatelství Borový, mramorářství, sklenářství, klempířství a v prostorách Ateliéru ŠUM sídlila prádelna Kalledbach.
Bylo místo něčím zajímavé, či proslulé?
V 30 letech minulého století se v přilehlém kostele sv Michala konali velkolepé svatby německých továrníků z pohraničí, kterým ve špalírech vzdávali holt buršáci salutující v modrých uniformách. Prý do domu občas zavítal Vlasta Burian. Měl prý zde nějakou slečnu či paní. Ale znáte to, jedna paní povídala.Takto 30. léta popisovali starousedlíci a pamětníci, který již nejsou mezi námi.
Ve 30. Letech minulého století však domu hrozila sanace. Tak jako Josefov měla i Vojtěškou čtvrt postihnout částečná sanace a dům s byty a dílnami řemeslníků měl být sbourán. Naštěstí k tomu nedošlo.
Ještě do 90. Let 20 stol. zde bylo 5 společných toalet, dá- li se tomu místu tak říkat v této souvislosti a jedna společná sprcha. Bylo zde okolo 20 nájemníků.
A současnost domu?
Dům patří SVJ. Je zde několik bytů a několik nebytových prostor. V některých má zázemí kostel sv. Michala, v některých se schází skauti. A hlavně zde má prostory náš výtvarný Ateliér ŠUM. Protože se návštěvníci našich kurzů často ptají na historii domu a okolí, vznikl tento článek. Půjčila jsem si pár fotek od sousedů- tedy od paní Hroníkové, pročetla historii domu a okolí na internetu, stáhla mapu z roku 1872 a pustila se do psaní.
Sedím za stolem a ačkoli jsem jen kousek od pulzujícího centra Prahy 1, slyším jen ťukání klapek mého počítače a občasné zazpívání kosa. Cítím zvláštní atmosféru tohoto domu. Zdá se, jakoby dům měl svoji duši, která i když ledacos pamatuje, je zkušeně klidná a vyrovnaná. Navzdory zvonění tramvají, provozu aut a houkání sanitek zvonění mobilů. Navzdory hluku, který panuje vně.
Chcete to zažít?
Přijďte k nám do ateliéru na nějaký z výtvarných kurzů. Jsme v centru Prahy 1 a tak dopravní nedostupnost pro vás nemůže být výmluvou. Chce to jen odvahu vstoupit. Náš dům vám předá svůj klid, odpočinete si u nás.
Otevřete vrata domu, kterým kráčela dávná historie.
Jsme zde v jiném, klidnějším světě. Nebyl by problém slyšet šplouchání říčních vlnek, vyvolaných dnes již jen vesly loděk, bloumajících mezi břehy ukázněné řeky Vltavy.
Jsme zde v jiném, tvůrčím světě. Tak zazvoňte. Vstupte. Zažijte to.
