Znáte to ?
Máte miminko a chcete, aby se rozvíjelo co nejlépe po všech stránkách.
Jak roste, tak se o to snažíte víc a víc. A tak si vymýšlíte. Trocha pohybu, trocha hudby, trocha výtvarky, trocha cizího jazyka a týden je vyplněn a peněženka vyprázdněna. Od této své investice a nejde jen o peníze, protože to dítě tam prostě někdo musí dovést, očekáváte, že naplní vaši představu. A vaše dítě bude spokojené, svalnaté, hrající na housle a bravůrně se vyjadřující v angličtině ke svému zrovna namalovanému obrazu.
Já na této cestě napoprvé nezvolila úplně dobře.
Na výtvarce se maluje dvě hodiny dýně, mému čtyřletému synovi, který byl doma nadšen našimi výtvarnými pokusy se to malování začíná protivit. Tak co s tím. Jsem matka, co má k tvoření velmi blízko a také jsem docela urputná ve svých rozhodnutích. Přeci nenechám svému synovi zprotivit to, co já miluji.
Můj výtvarný kroužek pro děti a rodiče je na světě.
No a od myšlenky nebylo daleko k činu, přestala jsem syna vodit do prapodivného výtvarného kroužku, ale začala jsem s ním chodit do práce. Tedy do kroužků pro děti, které jsem vedla. Tak a to byl počátek Ateliéru ŠUM. Syn je již nějakou dobu plnoletý a já v dětských výtvarných kroužcích od té doby nasbírala spoustu zkušeností. K dětským kroužkům přibylo i něco kurzů pro dospělé a tak mám o zábavu v celém týdnu postaráno. Tak, jak jsem to původně chtěla pro svého syna.
Jak to v takovém výtvarném kroužku vypadá?
Snad se teď neleknete, pokud ano, čtěte po této větě dále.
Předně si tvoříme co chceme.
Mám vždy připravena různá témata a nechávám děti vybrat, jestli zrovna chtějí kreslit, malovat, či pracovat s keramikou. V tomto období je totiž velmi důležité, aby je výtvarničení a tvoření chytlo, aby neztratily zájem.
A pak se dějí věci.
Stačí dát malý podnět a dětská fantazie se rozjíždí jak rychlovlak. Jsem průvodce na této cestě.
Velmi často se setkávám s ambiciózními rodiči, kteří chtějí mít doma umělce, který bude výborně kreslit, ale jejich potomek má raději malbu. Rodiče si myslí, že se přeci nejdříve musí naučit kreslit a problém je na světě. Dítě začne mít husí kůži na zádech, když se řekne tužka, ale rozzáří se mu oči, když uvidí barvy, nebo keramickou hlínu. V dětských kroužcích vedu děti ke svobodě projevu a podporuji tak jejich tvořivost. Vždyť právě toto je u umělců a ve výtavrných dílech tak ceněno. Dítě si pak ce starším věku vybere, který výtvarný výrazový prostředek je pro něj tím nejlepším , kterým dokáže vyjádřit své pocity. Toto se snažím vysvětlit rodičům, kteří po mě chtějí, abych z jejich dětí udělala cičené opičky. Pro úplnost musím podotknout, že mluvím ověku cca do 12 let.
Jsme svobodní
V dětských kroužcích kreslení, malování a v kroužcích keramiky nechávám dětem volnost,děti pocítí hlavně velkou svobodu, kterou nenajdou ve školních kroužcích, nebo hodinách výtvarné výchovy.Téma , které navrhuji na každé lekci ke zpracování může být provedeno všemi možnými technikami. Neukazuji žádné předlohy, žádná hotová díla. Ku pomoci nám slouží jen knihy s realistickým vyobrazením zvířat, strojů, staveb.
Na počátku je dialog, jak to uděláme, jak to bude vypadat, co kde bude, jaká bude barevnost
Někdy zkoušíme zajímavé techniky jako třeba africkou blátěnou batiku, nebo papmaché, nebo frotáž. Technikám věnované lekce jsou vždy v jakémsi výzkumnickém módu.
Někdy je nutné ukázat jak se udělá stín tužkou, někdy jak se namíchá lila barva. Někdy je třeba od tématu odejít a domalovat jej příště a začít třeba dělat něco z hlíny. V kroužku za v jedné lekci nenajdete stejně udělanou věc.
Možná vám výrobky vašich dětí přijdou oproti těm školním trochu neučesané, ale vězte já jim do jejich prací nezasahuji vědomě. no musím se vlastně přiznat, že když se něco z keramiky bortí, přispěchám na pomoc.
Výrobky v kroužcích malování , kreslení a v kroužcích keramiky v našem Ateliéru ŠUM, totiž dělali skutečně ruce vašich dětí. Nikoli ruce paní učitelky.
Mám stále v paměti, moje zděšení, když jsem zjistila, že moje dítě namalovalo za dvě hodiny dýni, která byla úplně stejná jako dýně jeho kamarádů a jako dýně paní učitelky. No ale vlastně za tuto zkušenost mohu být vděčná. Jinak by totiž nevznikl Ateliér ŠUM a jeho dětské kroužky.
